Městský obvod Plzeň 9 - Malesice
ÚvodŽivot v obvoduMěstský obvod Plzeň 9 - Malesice

Městský obvod Plzeň 9 - Malesice

Plzeň 9 - Malesice a Dolní Vlkýš

kraj:

Plzeňský   Malesice    
okres: Plzeň-město
částí města Plzeň: od 1.1.2003
katastrální výměra: 903,34 ha
obyvatel: 804
počet domů: 269
počet ulic: 26
PSČ: 318 00

Malesice se představují:

Nedaleko Plzně severozápadním směrem se nalézá Obec Malesice. O vsi Malesice jsou doloženy první písemné zprávy z r. 1239, kdy ji držel ve vlastnictví Zdeslav, syn Ratmírův. Některý z jejích dalších majitelů, snad nejmladší Děpolta ze Zbiroha - Děpolt z Malesic, objevující se v pramenech v l. 1297-1321 postavil nedaleko odtud hrad Kyjov, k němuž pak Malesice patřily.

Kyjovský statek se dostal r. 1365 do vlastnictví kladrubského kláštera. Obdobně jako jiné církevní statky byly pravděpodobně i Malesice s hradem Kyjovem zabrány západočeskou šlechtou či spíše některými z bohatých plzeňských měšťanů, kteří v husitském období získávali majetek v okolí Plzně. Nejpozději v r. 1462 patřily Malesice Norimberčanu Antonínu Harsdorferovi, jenž se v době čilých styků Plzně s Norimberkem usadil v Plzni a oženil se s místní rodačkou Barbarou Fritzovou. Jeho syn Hanuš, který r. 1496 dosáhl hodnosti nejvyššího českého mincmistra, prodal Malesice v r. 1489 plzeňské měšťance Anně Šefránkové z Poutnova.

Tvrz v Malesicích je poprvé uvedena v závěti Anny Šefránkové z r. 1503. Pak se u držení Obce Malesice i tvrze vystřídala celá řada majitelů. V r. 1713-1753 ji vlastnila hrabata Barbové z Wachsensteinu, z nichž Jan Petr postavil r. 1730 na místě tvrze barokní zámek. Po této rodině následovali na Malesicích Širntygarové, kteří prodali statek, spojený již s Kozolupy, r. 1807 hraběti Hugovi Damiánovi Ervínovi. Zde se tento rod trvale na zámku usadil a vládl zde plných 100 let až do roku 1917, kdy vše prodal svobodnému panu rytíři Karlu Škodovi z Plzně a vrátil se zpět na svá panství v Rakousku. Po smrti rytíře Karla Škody pronajal jeho bratr Emil, majitel Škodových závodů v Plzni, panství i zámek Janu Pretlovi.

Poslední aktualizace: 3. 1. 2018, Tereza Schwarzová