Fotogalerie: Malesická připomínka konce 2. světové války.

V prvních květnových dnech jsme také v Malesicích oslavili výročí osvobození. V pátek 3. května jsme při krátké zastávce skupiny džípů Military Car Clubu položili květiny u pomníku obětem válek a militarismu a symbolicky si připomněli 74 let staré události.
A jak se vlastně život v Malesicích za 2. světové války odvíjel a co o něm víme?
Malesická kronikářka paní Hálová válečné období stejně jako celou historii obce popsala v publikaci Dějiny obce Malesice, kterou si může veřejnost koupit na úřadě MO.
O období 1938-1945 se v ní mimo jiné dočtete, že Malesice původně nebyly součástí Sudet, jejichž hranice byly u Kumberského potoka a severně těsně nad obcí, ale Malesice byly zabrány až při dodatečném záboru 24.11.1938. V době až do zřízení protektorátu v březnu 1939 museli Malesičtí na cestě do Plzně překračovat státní hranici se závorami v místě U Křížku mezi Malesicemi a Radčicemi.
Podle obecní kroniky se následně muselo z Malesic vystěhovat (nejčastěji do prázdných bytů v Plzni) celkem 65 českých rodin a 30 českých rodin v obci zůstalo. I po dobu války ale Češi dle kroniky tvořili v Malesicích zhruba polovinu obyvatelstva a k vážným konfliktům s místními Němci prý nedocházelo.
Důsledky války se projevovaly tím, že potraviny i ostatní životní potřeby byly na příděl. Co se válečných ztrát mezi Malesickými týče, jistý Richard Miller, který se díky původu své matky přihlásil v roce 1939 k české národnosti, byl přesto odveden na německou frontu a tam padl. Oběti mezi malesickými Němci, kteří museli narukovat do Wehrmachtu, nejsou známy. Přímých bojových akcí byly Malesice za války ušetřeny, na katastr obce však dopadly pumy v souvislosti s bombardováním Plzně spojenci. Jedna puma dopadla do blízkosti německé školy (Šuferajn), další do zámeckého parku, k Malesické skále a do lesů v okolí.
Na malesickém velkostatku pracovali váleční zajatci. Poláci, Rusové a až do konce války asi 30 Francouzů. Jeden z nich, Julian Dallamare, neunesl údajné tyranské chování německého šafáře Jana Höreta a spáchal sebevraždu. Po válce Höreta zajali Američané a jeho osud není znám, Francouzovy ostatky byly exhumovány a převezeny do jeho vlasti.
Od roku 1943 začali být do Malesic umisťováni uprchlíci - zubožené německé obyvatelstvo, které se stahovalo z míst, která osvobozovala Rudá armáda. Situace prý byla tak kritická, že tito uprchlíci bydleli i ve chlévech. Na zámku sídlila německá posádka a na místě dnešního hřiště Sokola měl Wehrmacht cvičiště. Ještě dlouho po válce byla v okolí zámku k nalezení nevybuchlá munice, která v roce 1950 způsobila tragickou smrt místnímu chlapci.
O samotném osvobození Malesic v roce 1945 v knize Dr. Hálové cituje z kroniky obce: v sobotu 5. května vyvěsili občané české prapory a v neděli 6. května odpoledne dorazilo americké vojsko. Německá posádka využila hluku, zmatku a nadšení, který příjezd způsobil a potichu se z obce vytratila.
Podle obecní kroniky se všichni čeští vystěhovalci posléze do obce vrátili.